Milé budoucí či zkušené maminky. Na následujících řádcích najdete druhou část mého těhotenského příběhu. Co se událo v těhotenské éře mého života mezi 18. a 24. týdnem? Musím říci, že mi tyto týdny neskutečně utekly, jelikož jsme prošli důležitým milníkem a s budoucím tatínkem naší malé lásky jsme se vzali.
Jistě byla některá z vás ve stejné situaci a chystala svatbu v době pandemie COVIDU-19. Přípravy byly poněkud nestandardní a nejisté. Musím přiznat, že na konci už se mi to ani nechtělo řešit. Místo obřadu jsme měnili “jen” třikrát. Jelikož jsme se opravdu chtěli vzít na jaře tohoto roku, ať byla situace jakákoliv, tak jsme byli smířeni s tím, že bude svatba klidně i jen v kruhu nejbližší rodiny. Upřímně řečeno mně osobně covid v tomto ohledu spíše nahrál, jelikož jsem vždycky chtěla malou svatbu. Takže jsme si své “ano” řekli na radnici v našem rodném městě a poté jsme oslavovali v kruhu rodiny u mé babičky na zahradě. Zpětně bych chtěla opět takovou svatbu. Vše bylo poklidné, milé, tak nějak hodící se k těhotné nevěstě. I přes několik epizod prudkého deště jsme svatbu i focení zvládli.
Takže si nyní zvykám na nové příjmení a jde mi to kupodivu rychle:)
Manžel je mi velkou oporou a díky němu se plní mé životní sny. Roky jsem byla hodně osamělá a nyní mám pocit, že se během krátké doby vše otočilo o 360° a moc si to užívám! Kéž by život nepřinesl moc velké zvraty.
Zpět ale k těhulkovskému životu! Někdy kolem 18. týdne mi přišel výsledek prvního screeningu a následného odběru krve, kde se stanovují speciální parametry a hodnotí se riziko genetický vad – z nichž nejznámější je Downův syndrom. Z laboratoře vám přijde poměr, v jakém je možnost narození dítěte s touto vadou. Do telefonu mi sestřička řekla, že je vše v pořádku, ale když jsem výsledek dostala do schránky, tak mě polilo horko. Závěr vyšetření byl totiž zvýšené riziko v rámci věku matky (jednoduše řečeno v mé věkové kategorii jsme měli dopadnout mnohem lépe). Samozřejmě jsem okamžitě začala panikařit, oplakala jsem to a přemýšlela, co budu dělat dál. Je zde možnost speciálního genetického vyšetření, kdy vám odeberou krev a pošlou ji do laboratoře do USA, vyšetření je samozřejmě samoplátcovské a stojí kolem 20 tisíc korun. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, ovšem poté jsem výsledek konzultovala s dvěma gynekology a vzhledem k dobře vypadajícímu ultrazvuku jsem se rozhodla věřit, že naše miminko bude zdravé. Upřímně řečeno nevím, jestli bych byla schopná nyní jít na potrat z genetické indikace. Už mám k tomu drobečkovi v břišku takovou vazbu, že bych to stejně asi nezvládla, i kdyby bylo riziko 100%. Ale jistě si dovede představit ten pocit beznaděje a nejistoty.
Ve 20. týdnu jsme absolvovali 2.screening, na který jsem se neskutečně těšila. Manžel mohl jít se mnou, za což jsem byla velmi ráda. Přijde mi, že to našim mužům zase tolik nedochází, že za chvíli budou v rolích tatínků, když ještě není obří břiško nebo kopance viditelné přes břišní stěnu. Naštěstí bylo na ultrazvuku vše v naprostém pořádku, všechny orgány pracují bez chybičky a paní doktorka nám opět potvrdila chlapečka!
Jelikož mám placentu na přední straně, tak jsem pohyby začala cítit pořádně až kolem 22. týdne, do té doby to byly takové bublinky a nebyla jsem si vůbec jistá, zda se nejedná spíše o moje rozbouřená střeva, jelikož stále bojuji s úpornou zácpou a plynatostí. Ovšem od 22. týdne není pochyb o tom, že se jedná o pohyby miminka a musím říci, že je to pro mě nepopsatelně nádherný pocit, když se začne hýbat. Je to nejčastěji brzy ráno, potvůrka se budí kolem třetí ráno a do pěti má pořádnou diskotéku a poté kolem osmé večer, když si lehnu na sedačku a zklidním se.
Manžel už to také párkrát cítil.
Co se týče těhotenských vitamínů, tak jsem dala malinko zpátečku, abychom neměli 5kilové miminko, i když spíše si myslím, že se jedná o pověry, že z těhotenských vitamínů jsou velké děti. Spíše bych to přisuzovala tomu, že ve vitamínech je velký podíl B vitamínů a velká část z nich dělá větší chuť k jídlu – maminky tedy více jedí a právě sacharidy způsobují velký růst miminka. Já jsem se rozhodla dále užívat kyselinu listovou ve větší dávce, omega-3 mastné kyseliny, železo, probiotika a musela jsem hodně navýšit hořčík, jelikož k mým chronickým křečím do lýtek mi začalo tvrdnout i bříško.
Pokud vás trápilo to stejné, tak jistě znáte rady odborníků – hořčík a klidový režim. Bohužel ani velká dávka hořčíku k ničemu nevedla. Z praxe dětského lékaře vím, že novorozenci po velkých dávkách magnesia jsou často tzv. hypotoničtí (“jako hadrové panenky”). A opravdu jsem nezaznamenala žádný efekt. V práci jsem však pokračovala plně dál.
Tvrdnutí se však zhoršovalo, bylo velmi frekventní (až po deseti minutách) a pociťovala jsem křečovité bolesti břicha. Okamžitě jsem šla na kontrolu k paní doktorce, která mi nařídila klidový režim a ocitla jsem se den ze dne v pracovní neschopnosti pro riziko předčasného porodu, jelikož moje děloha je až moc dráždivá.
Samozřejmě jsem velmi smutná, že nemůžu v práci pokračovat dále, jelikož je to spíše můj koníček a díky pracovní rutině mi těhotenství opravdu rychle utíkalo. Ale na druhou stranu mě předčasný porod děsí. A jakkoliv jsem já rozladěná z toho, že mi utíká praxe, tak mám nyní zodpovědnost za naše dítě, kterému bych zničila celý život, a také bych ho velmi zkomplikovala svému manželovi, kdyby mělo miminko komplikace. Tudíž jsem nyní druhý den doma, modlím se, aby děložní čípek nezačal pracovat a děložní stahy se uklidnily. To je teď naprostou prioritou. Snažím se vědomě odhodit svou touhu zvládnout vše sama, jak je mým zvykem (nákupy, nošení věcí, velký úklid) a být pokorná. Miminko je prostě priorita. Ale světlá stránka věci je, že má hodně času a velké plány na studium, novinky na blogu, na které se můžete těšit, a také se moc těším, že se vrhnu do výběru výbavičky! Musím totiž říci, že výběr kočárku je pro mě takovou druhou maturitou.
Budoucí maminky, budu moc ráda, když se připojíte k některé z besed pro budoucí maminky – nejbližší termín najdete na webu www.lecimdeti.cz nebo na Instagramu @lecimdeti. Budu se na všechny moc těšit!
